Bojové úmění - Jiu-jitsu

Bojové úmění - Jiu-jitsu

Tato metoda sebeobrany se stala oblíbenou ve 12. století, kdy ji začali používat samurajové a nindžové, kteří vyvinuli celou řadu bojových technik použitelných v poli. Základem jiu-jitsu je zabít nebo zneškodnit protivníka jakýmkoliv způsobem, s vynaložením minimální síly.

Během staletí bylo jiu-jitsu ovlivněno čínským bojovým uměním a technikami používanými na ostrově Okinawa. V 17. století se v Japonsku staly techniky jiu-jitsu válečnickým uměním, které bylo kodifikováno během období Meidži (1868-1912). Od té doby se toto umění dále rozvíjelo a stalo se sebeobranou technikou i soutěžní disciplínou provozovanou v nejrůznějších podobách.

Zápasy

Rozlišují se čtyři typy soutěží: dvojice, chvaty, sportovní jiu-jitsu a extrémní souboj. Pravidla se liší v závislosti na organizaci. Existuje několik váhových a věkových kategorií.

• Dvojice

V soutěži dvojic bojovníci střídavě předvádějí série simulovaných útoků, jejichž úroveň určí před začátkem soutěže hlavní rozhoda. Kvalita provedení se hodnotí s ohledem na postoj, efektivitu, rychlost provedení, kontrolu a sílu.

• Chvaty a sportovní jiu-jitsu

Jedná se o souboje mezi dvěma soupeři, v nichž je úkolem soupeře uchopit, dostat ho na zem a na určitou dobu jej znehybnit nebo ho vhodným chvatem donutit souboj vzdát. Pro tyto souboje, trvající 2-5 minut, je charakteristické zápasení tělo na tělo. Pokud bojovník provede určitou techniku nebo přemůže svého soupeře, získá 1 až 4 body. U chvatů jsou údery zakázány, ve sportovním jiu-jitsu povoleny, ale nesmějí být vedeny na obličej, krk, páteř, rozkrok nebo klouby. Vítězem se stává bojovník, který během souboje získal nejvíce bodů.

• Jiu-jitsu a extrémní souboj
  

Jedná se o velmi drsnou disciplínu, která se koná v ohrazeném zápasišti s obloženými sloupky. Povoleny jsou všechny údery. Nejdelší souboje trvají tři 20minutová kola. Cílem je soupeře knokautovat nebo jej donutit zápas vzdát. Pokud oba soupeři do konce vymezeného času nezískají žádné body, rozhodčí vybere jako vítěze bojovníka, který měl v souboji převahu.

Základní techniky

Jiu-jitsu je charakterizováno maximální snahou o efektivnost, pružnost a širokou škálou bojových technik: hody, chvaty, údery na životně důležité orgány, kopy, skrčení, páčení kloubů, techniky se zbraněmi atd. Bojovník musí být schopen posoudit sílu soupeře a využít ji proti němu.

Musí umět uhýbat, útočit a vyvést protivníka z rovnováhy, pomocí páky jej dostat na zem a tam jej znehybnit skrčením nebo páčením kloubů končetin. Také musí být schopen provést kontrolované údery na životně důležité orgány.

• Kop do nohou

Bojovníci jsou naprosto soustředění. Drží těla vzpřímená, ramena jsou uvolněná. Kolena jsou pokrčená, což zaručuje maximální stabilitu postoje. Útočník s výdechem kopne soupeře do nohy, aby jej vyvedl z rovnováhy.

• Úchop

Prudkým pohybem se útočník vrhne na soupeře, uchopí jej a snaží se mu dostat co nejblíže k tělu, aby se vyhnul úderu.

• Hod

Útočník hodí soupeře na zem a padne na něj. Snaží se získat 4 pevně opěrné body a udržet soupeře ležícího na zádech pod sebou.

• Podrobení

Útočník protivníka škrtí a nutí jej vzdát se. Aby mohl tento chvat uskutečnit, musí útočník stále udržovat všechny 4 opěrné body a držet se co nejtěsněji soupeře.

Bojovníci a chrániče

Při soutěži nosí bojovníci chrániče úst a suspenzory, v extrémních soubojích i chrániče rukou. Ve sportovním jiu-jitsu se používají chrániče rukou, holení, chodidel a úst. Muži používají suspenzory a ženy chrániče hrudi. Doporučuje se i použití helmy. Soutěžící musí mít krátké nehty.

Váhové kategorie

Udělování pásů

Charakteristika bojovníka

• Věk nejúspěšnějších bojovníků na mezinárodní úrovni se pohybuje mezi 20 a 30 lety. Jsou průměrně vysocí, mají úzký pas a silné nohy a břišní svaly. Časté jsou masivní šije a velmi vyvinuté trapézové svaly.
• Mnoho úderů míří na klouby. Proto je protahování ramen, předloktí, kyčlí a kolen velmi důležité, stejně jako kloubní výživa
  
• Trénink zahrnuje cviky na posílení různých částí chodidel, která jsou při kopech vystavena velké zátěži.
• Posilování (ale nikoliv tvrdnutí) svalů je kombinováno s vytrvalostními a kardiovaskulárními cvičeními.