Rychlobruslení

Původ a historie krasobruslení

Rychlobruslení se původně vyvinulo v Holandsku, ačkoliv první závody se konaly v roce 1763 v Anglii, ve Fens.

International Federation v Nizozemsku zahrnovalo závody na 500 m, 1500 m, 5000 m a 10000 m.

Divácky atraktivnější rychlobruslení na krátké trati má počátky v Kanadě a ve Spojených státech v roce 1905, první severoamerické závody na krátké trati se konaly roku 1909.

Ve 20. a 30. letech se příznivci krátké dráhy shromažďovali v newyorské Madison Square Garden. Ale teprve roku 1992 se závody na krátké trati staly součástí olympijského programu. Rychlobruslení na dlouhé trati se dočkalo olympijské premiéry v roce 1924 (muži), respektive 1960 (ženy).

Závody na tratích v krasobruslení - dlouhé tratě

Rozlišují se dvě základní soutěžní kategorie: sprinty na 500 m a 1000 m (muži i ženy) a „all-round”, kde závodí muži na 500 m, 1500 m, 5000 m a 10000 m, a ženy na 500 m, 1500 m, 3000 m a 5000 m.

Vždy dva bruslaři startují současně, jede se na čas. Časy se přepočítávají na ekvivalent 500 m a převádějí na body. Vítězem je bruslař s nejnižším celkovým součtem bodů.

Bruslaři nesmějí bruslit uvnitř bloků v zatáčkách. Závodníci na dlouhých tratích dosahují rychlosti až 60 km/h.

• Technika na dlouhé trati

Start:

Bruslaři se snaží dát do odrazu maximum energie. Důležitými technickými aspekty jsou odraz bruslí, skluz a soustředění. Ve sprintu je výhodné startovat na vnitřní dráze a končit na vnější. Na jakoukoliv vzdálenost si musí bruslař udržet dostatek energie v zásobě, také potřebuje vědět, za kolik vteřin má ujet jedno kolo.

Základní pozice:

Bruslař se odráží střídavě z jedné a druhé brusle. Na rovných úsecích tratí delších než 3000 m drží jednu paži za zády, aby snížili odpor vzduchu. Ve sprintech si při startu a dojezdu do cíle pomáhají oběma rukama.

Závody na tratích v krasobruslení - krátké tratě

Rozlišují se dva typy závodů: jednotlivci a štafety čtyřčlenných týmů. V závodech jednotlivců startuje 4 – 6 bruslařů najednou, závodí proti sobě navzájem a vítězem se stává bruslař s nejrychlejším finálovým časem.

Bruslaři se musí míjet čistě, bez vzájemného zpomalování. Jsou penalizováni, pokud jedou uvnitř bloků, ale ne v případě, že jimi pouze pohnou.

Vedoucí bruslař nesmí překážet pažemi ani tělem ostatním při předjíždění. Bruslaři na krátkých tratích dosahují rychlosti až 50 km/h. Muži i ženy závodí na stejné vzdálenosti: 500 m, 1500 m a 3000 m. Ve štafetách ovšem muži jedou 5000 m a ženy 3000 m.

• Technika na krátké trati

Je nutno zvládnout několik typů kroků: startovní odraz, závodní krok a překroky.

Start:

Po startu bruslař běží, aby získal co největší rychlost.

Základní pozice:

Zvládnutí techniky základní pozice umožňuje bruslaři projíždět zatáčky velkou rychlostí. Tělo se naklání kupředu a kolena jsou lehce pokrčená. V této pozici je dosaženo optimálního rozložení hmotnosti, napětí při odrazu a snížení těžiště.

Družstva v krasobruslení

Štafety jezdí ženy na vzdálenost 3000 m (27 kol) a muži na 5000 m (45 kol). Závodu se účastní čtyři čtyřčlenná družstva. Pro předání štafety se musí bruslař dotknout svého kolegy. Předání je možno uskutečnit kdekoliv na trati. Kontakt má většinou podobu postrčení.

Chrániče krasobruslařů na tratích

Na dlouhých tratí nosí bruslaři jednodílnou kombinézu s kapucí. Na krátkých tratích, kde je větší nebezpečí pádu, sportovci používají na nejohroženější části těla chrániče:

• bezpečnostní přilba
• chránič krku
• rukavice
• chrániče holení
• chrániče kolen

Charakteristika krasobruslaře

• Většina bruslařů si volí specializaci na krátké nebo dlouhé tratě mezi 15. až 20. rokem věku. Někteří ovšem pokračují v obou disciplínách, což je fyzicky náročné. Na špičkové úrovni se obvykle závodí do 30 let.
• Na krátkých tratích potřebuje bruslař hlavně hbitost a výbušný start.
• Na dlouhých tratích je nutná velká fyzická energie, silné nohy a vysoká aerobní kapacita.
• Hlavní používané svaly jsou čtyřhlavý sval stehenní a velký hýžďový sval.