Sněžný skútr

Historie sněžných skútrů

V roce 1920 se objevily první automobily přizpůsobené k jízdě na sněhu, jejichž zadní pneumatiky byly nahrazeny pásy a místo předních kol měly lyže. V roce 1937 si Kanaďan Joseph-Armand Bombardier nechal patentovat systém ozubených kol a nekonečného pásu (ozubené kolo pohánělo pás). Roku 1959 byly vyrobeny první motorizované saně, prodávané pod jménem Ski-Doo.

Od roku 1960 se sněžné skútry neustále vyvíjejí, v současnosti se tomuto sportu věnují více než čtyři milióny lidí. Většinu aktivit zaštiťují místní kluby, které vytvářejí sítě vhodných cest, z nichž některé se táhnou i stovky kilometrů. Každoročně se konají i mezinárodní soutěže, jako například Kanada Challenge.

Organizace závodu

Po ohlášení jejich jízdy musejí být závodníci připraveni odstartovat do dvou minut. V závislosti na typu závodu může být na startu až 25 závodníků, seřazených ve třech řadách. Startovní pozici určí los. Pokud závodí více než 25 jezdců, jedou se vyřazovací kola.

Startovní signál je dán zelenou vlajkou (nebo světlem). V případě nehody prohlédne zúčastněné skútry technický ředitel a rozhodne, zda mohou pokračovat v závodě.

Typy závodů na sněžných skútrech

• Sno-cross

Tento závod se jezdí na sněhem pokryté trati, dlouhé asi 800 až 3200 m, sestávající z obtížných zatáček vlevo i vpravo. Jezdci si na trati musí poradit s řadou překážek, proto je sno-cross velmi atraktivní a přitahuje stále více diváků. Závod se jede na čas, obvykle trvá asi 12 minut.

• Ice le Mans

Závod se jede na trati pro sno-cross, která je místo sněhem pokrytá ledem. Na trati nejsou žádné překážky, na rovných úsecích dosahují skútry rychlosti až 160 km/h.

• Cross-country

Závod podobný jako sno-cross, ale jede se v přírodě, na trase plné zatáček, dlouhé i několik set kilometrů. Na trase jsou rozmístěny kontrolní body, jejichž pozici závodníci neznají, a také čerpací stanoviště.

• Drag racing

V této disciplíně se jízda na skútrech zařadila mezi extrémní sporty (stejně jako powerkiting). Existuje několik typů drag závodů, jezdí se na asfaltu, trávě, sněhu, ledu i na vodě. Dráha je široká 7,5 m a dlouhá 150 až 200 m, součástí je i zpomalovací zóna. Do cíle je třeba dojet co nejrychleji.

• Radar speed run

V této disciplíně jde hlavně o samotný výkon, méně o závodění. Cílem je určit maximální rychlost skútru (až 210 km/h). Jede se na zcela rovné trati pokryté sněhem nebo ledem.

• Jízda do vrchu

V této disciplíně vyjíždějí závodníci prudký svah (většinou lyžařský), pokrytý sněhem nebo ledem. Jeden po druhém se jezdci snaží v co nejkratším čase dosáhnout vrcholu. Skútry jsou podstatně modifikované a prodloužené.

Sněžní skútr - dráha závodu

Dráha o délce 800 až 1000 m se zřizuje na sněhu nebo na ledě a je pokryta vrstvou ledu o tloušťce asi 70 cm. Sněžné skútry dosahují rychlosti až 160 km/h. Jezdí se nejméně tři kola.

Charakteristika sněžného skútru

Tyto silné stroje jsou schopny zrychlit z 0 na 100 km/h za čtyři sekundy a dosahují rychlosti až 210 km/h. Existuje mnoho různých typů závodních sněžných skútrů, které se stavějí na běžných šasi. Objem motoru, udávaný v kubických centimetrech, určuje zařazení skútrů do kategorií: čím vyšší úroveň soutěže nebo extrémnější trať, tím větší objem motoru.

Rozlišuje se asi 40 tříd podle různých specifických typů sněžných skútrů. Stock modely jsou původní sériové typy, které se nesmějí nijak upravovat. Modifikované typy se mohou rozdělit do tří kategorií: úpravy provedené výrobcem, změny provedené jezdcem nebo jeho týmem. Stupeň modifikace určuje třídu, do které závodník patří. Pro soutěžní účely je možno používat pouze modely několika schválených výrobců.

Technika závodu na oválu

V rovných úsecích sedí jezdec v ose skútru, v zatáčce se nakloní dovnitř. Přední levá lyže se lehce nadzdvihne, což umožní jezdci snadno zatočit. Při vjezdu do zatáčky závodník zpomalí, při výjezdu prudce zrychlí a přesune váhu, aby vyrovnal účinek odstředivé síly.

Sněžní skútr - profil závodníka

• Tito profesionálové, kteří často jezdí i motokrosové závody (více v článku), musí mít perfektní fyzickou kondici. V tělocvičně posilují záda, paže a předloktí, svaly jsou během závodu vystaveny extrémnímu zatížení. K základním součástem tréninku patří i jízda na kole.
• Před každým závodem se jezdci zahřívají a protahují.
• Mimo zimní sezónu se jezdci účastní automobilových nebo motokrosových závodů, aby si zlepšovali techniku a dovednost.