Víra ve vítězství vede k vítězství

„Největším svalem každého opravdového sportovce je vždy srdce.”

Rozdíl mezi průměrným sportovcem a sportovní hvězdou nebývá jen v tréninku. Rozhodovat může zcela něco jiného než podmínky, genetické dědictví, nebo dokonce použití podpůrných látek, které nelze současnými testy vystopovat. Ani nejlépe trénovaný sportovec se nemusí dočkat úspěchu, pokud v něj opravdu nevěří. Povídali jsme si o mnoha věcech, které je třeba udělat a podřídit vůli po vítězství. Říká se tomu psychologie vítězství.

Jeden z nej. sportovců historie

Muhammad Ali, který bývá označován za jednoho z největších sportovců historie, nepotřeboval žádné psychologické školení, ani vlastního terapeuta. Ve své schopnosti prostě bezmezně věřil. Pocit, že je nejlepší, pramenil z jeho vlastního přesvědčení. Touha Muhammada Aliho po vítězství byla vždy ukázková.

Něco uvnitř je neustále nutí

Někteří sportovci mají motivaci doslova vrozenou. Můžeme vzpomenout Peta Samprase, Carla Lewise nebo Ivana Lendla. Něco uvnitř je neustále nutí cele se obětovat sportovnímu snažení po úspěchu. Ti, co nemají tyto vlastnosti, se k tomu musí nutit a musí se to naučit. Říká se tomu motivace, zaměření pozornosti, tunelová vize, duch týmu a podobně. Tyto vlastnosti musí mít i trenéři.

Vítězství nad sama sebou

I mezi outdooráky jsou takoví „tahouni”, kteří strhnou ostatní k výkonu. Jsou to ti, co burcují tým, když se nedaří. Ti, co první vstanou, dají batoh na záda a jdou dál. Motivace je v outdoorových činnostech velice důležitá a mimořádně obtížná, protože tyto činnosti nejsou podpořeny potleskem tribun a soutěžící nebojuje jen se soupeři, ale s přírodou a často sám se sebou.

Mají vždy optimistický pohled na svět

Nejlepší sportovci mají něco společného. Nezáleží na, tom jakému sportu se věnují. Všichni jsou soutěživí, optimističtí a ctižádostiví. Jinak řečeno, jsou „samá sranda” a nedají se dlouho hecovat k nějaké hře a stále chtějí vyhrávat. Další věc, která je odlišuje, je jejich zaměření na cíl. Někdo to nazývá tahem na branku, kvůli kterému se vzdávají mnoha jiných radostí života, protože mají naprosto jasno v tom, čeho chtějí dosáhnout. Takoví lidé si postupně vytvoří neotřesitelnou představu toho, kde chtějí být a jak se tam chtějí dostat. Z této cesty se pak neodchýlí ani o krůček.

Tajemství je v psychické síle

Každý jedinec je bodem v prostoru ohraničeném zleva extrovertem, zprava introvertem, shora neurotikem a zdola člověkem vyrovnaným. Každý jsme bodem na této ploše. Někdo je blíže té, druhý opačné straně. Graficky vyjádřeno by jedinci podobné povahy vytvářeli na tomto obrazci „fleky” různých tvarů a velikostí. Pro introverta nemohou platit stejná pravidla přípravy jako pro extroverta. Někdo potřebuje povzbuzení, jiný je „nažhavený” až příliš. Všichni sportovci se pohybují po tzv. „křivce vyburcování”. Na spodní hladině se člověk ocitá ve spánku, na nejvyšším místě je příliš napjatý očekáváním. Je důležité najít optimální místo a optimální čas. Je to těžké. Je třeba naladit nejen formu, ale i psychiku sportovce v době soutěže.

Můžete se setkat s názorem, že se s tou „psychikou moc nadělá”. Na to je jednoduchá odpověď. Nejlepší jsou dobří všichni. Na lyžařské sjezdové trati rozhodují setiny, což jsou v přepočtu v cíli centimetry. Sjezdař jede za vteřinu 35 m. Pokud prohraje o setinu vteřiny, prohrál o 35 cm. Vyhrávají ti, kteří to „nejlépe zvládli”, kteří byli nejlépe psychicky připraveni, chtěli vyhrát a měli štěstí.

Posilte Vaše sebevědomí

• Představujte si vítězství

Štěstí přeje připraveným. Používají se různé techniky „doladění” psychiky. Někdo se potřebuje uklidnit, někomu pomůže jóga, někomu poslech uklidňující hudby. Dnes pro poslech uklidňujících tónů a hudby existují i technické prostředky. Nezbytným prvkem je relaxace. V relaxovaném stavu se výborně uplatní tzv. vizualizace. Člověk si představuje, jak dosahuje nejlepšího výkonu, vidí před sebou své vítězství. Řada nejúspěšnějších sportovců tuto činnost provádí podvědomě bez jakéhokoli školení. Provádí to intuitivně.

• Zapomeňte na prohry

Podle psychologů není pozitivní vizualizace tak důležitá jako vizualizace negativní (vzpomínky na porážku). Ta má větší psychologický účinek. Je nutné ji z paměti vymazat. Jenže to bývá složitější. Je známo několik technik. Nejčastější je stanovení cíle, odvedení pozornosti od neúspěchu a konečně polemika, sporem i hádkou, ať už to nazveme jakkoli. Stanovení cíle je z těchto věcí nejdůležitější. Cíl musí být dán naprosto přesně, musí být splnitelný a musí vycházet z toho, co sportovec dokázal. Motivace k páté obhajobě titulu je vždy těžší než motivace k získání titulu prvního.

Další možnost je rozptýlení pozornosti. Chyba v minulém závodu se nemusí opakovat v závodě následujícím. Chybou je ale to, když někdo pod tlakem negativní zkušenosti z minulého závodu jde do nového závodu s tím, že doběhnout mu „bohatě stačí”. Polemika je dalším účinným postupem. Porážka se stala, ale mluvit se o ní nebude. Sportovec vědomě nesvádí neúspěch na smůlu, ale raději vzpomíná na své dřívější úspěchy. Sportovec ví, že umí, a už si to dříve dokázal.

• Oslavujte své úspěchy

Stejně důležité je vyzvednutí úspěchu, to, čemu se říká vítězný rituál. Dobrý trenér tyto vítězné ceremoniály rozvíjí a využívá. Pokud to nedělá trenér, může to udělat parta. Oslavou a uznáním vítěze. Třeba i lahví šampaňského.

• Poučte se ze zen-budhismu

Mnohé techniky, které dnes uvádíme jako převratné, jsou známy už ze zen-buddhismu. Klid, vyrovnaná mysl, rozumový přístup. Být nad věcí, věřit ve své nadání a schopnosti.

Nenechat se emocionálně příliš vtáhnout do hry. To jsou dva tisíce let staré zásady. Důležitost těchto zásad v outdoorových a survivalových činnostech je velmi velká. Jedná se především o pravidlo včasného návratu. Racionální posouzení obtížné situace a rozhodnutí, které nelze udělat jinak než podle stanovených zásad. Rozumem a bez zbytečných emocí i v situaci, kdy je vrchol na dohled.